Jakou CENU platíš za PROKRASTINACI?

Jaký je rozdíl mezi přáním "chci být bohatý" a rozhodnutím, že "zbohatnu"?

Asi jako "chci mít břišáky" a nebo "zvednout zadek a jít do fitka". Takže je to akce. No, stoprocentně je to akce. Eh, každý chce něco, ale málokdo pro to něco udělá.

No, ale ono už s tím fitkem, že jo, eh, je to výstup z určitý komfortní zóny a bolí to. Tak se chci zeptat, jestli i to, že člověk chce zbohatnout, bolí. Je to bolestný nebo bezbolestný proces?

Myslím si, že to vždycky bolí a mnohdy je to možná tak, že změna k lepšímu bolí víc, než to, že se ti stane v životě nějakej fuckup. Je to taková jako zajímavá premisa. Eh, kdyžtak ať nám diváci na to napíšou, jestli mají nějakou podobnou zkušenost. A já si myslím, že eh mnohem víc bolej ty věci, který já vědomě naplánuju a vědomě vystupuju každý den ze své komfortní zóny, než ty věci, který ti prostě život při předhodí před nos a musíš je nějakým způsobem vyřešit. Protože to, že se pod tebou prostě propadne kus ledu a ty si namočíš nohu v ledový vodě, tak je jako za mě líp řešitelný, než to, že každej den se rozhodneš se otužovat a že do tý ledový vody prostě vlezeš celá, protože to bolí pořád, neustále, pravidelně.

A proč jsou jako lidi v takový pasti vlastně pořád toho zacyklení, že se z toho nemůžou vymanit, že že stále prostě jsou v tý svojí komfortní zóně?

Protože jsou líní. Člověk není takhle homo sapiens sapiens. E podle mě už je překonán a mělo by se to přejmenovat. My nejsme člověk rozumný, ale jsme člověk líný. A to je vlastně i důvod, proč tady máme tak velký technologický pokrok. Protože to všechno pravděpodobně vychází z lenosti nás lidí, protože my jsme schopni vyvinout extrémně velké úsilí k tomu, abychom do budoucna to úsilí nemuseli vyvíjet vůbec. A proto se spousty věcí posouvá tak daleko, že ti prostě i toaleta v Japonsku je schopná fakt jako udělat tam dole z kulničky na dříví krásnej hotelovej pokoj deluxe a ještě ti u toho prostě zahraje do sluchátek nějaká relaxační hudba, vyčistí ti to telefon, udělá ti to pedikůru a já nevím co všechno možnýho. Eh, ale vychází to z té lenosti a je jenom málo těch, kteří jsou opravdu ochotní eh vyměnit svoje aktuální návyky, vzorce, postoje a emoce za něco nového, protože každá změna bolí. I ta změna k lepšímu bolí. A já nevím, jaká je odpověď na to, co ty lidi mají ve skutečnosti teda dělat nebo co mají chtít nebo nemají chtít.

Já mám prostě pocit, že některý lidi mají jako sport jenom to, že něco chtěj a že o tom rádi mluvěj a že pak rádi mluvěj o tom, proč někdo druhý může za to, že toho nikdy nedocílí, že to je prostě takovej sport.

Takže se dá říct, že bohatství je opravdu jenom pro malou skupinu lidí. Je to tak?

Tak co si představuješ pod pojmem bohatství? To je taky asi možná zajímavá otázka vlastně. Definovat to, co to znamená ve skutečnosti, protože každý může mít úplně jiný náhled na to, co to znamená. A myslím si, že už v minulých dílech jsme tady jako diskutovali nad tím, co si kdo pod bohatstvím jako představuje. Tak eh držme se asi toho modelu, kterej v podstatě držíš ty, protože můj moje vize bohatství je opravdu eh nadnesená, extrémistická eh kdy já si dovedu jako představit život prostě na tý nejvyšší lize, ale ty sám si říkal, že to je pro opravdu pro vybranou malou skupinku lidí na světě, jo, jako co jezdí Lamborghini a podobně a tak, ale eh se sám si mi vysvětloval, že to bohatství je, že eh člověk má hojnost, má to, co potřebuje a cítí se v budoucnu v bezpečí.

No, ale i tak si myslím, i tohlencto vyžaduje to úsilí. Ono je vlastně úplně jedno, jestli je pro tebe bohatství měřitelný penězma nebo majetkem, nebo jestli je pro tebe bohatství, že máš zdravý vztahy, že máš super přátele, kamarády, že máš krásnou zdravou rodinu, že se cejtíš šťastná. Je úplně jedno, co z toho vnímáš jako bohatství, ale cesta ke všem těhle klíčenejm výsledkům vede skrze nějaké tvoje návyky a skrze tvé činy, skrze to, jak nad tím přemýšlíš, skrze to, jak mluvíš a skrze to, jak jednáš a konáš životě. A pokud chceš jakoukoliv změnu k lepšímu a chceš, aby ta změna nebyla jenom výstřelkem do tmy, ale chceš, aby byla permanentní ideálně nebo aby se pořád ta daná věc zlepšovala, tak proto musíš prostě zvednout ten zadek a něco začít dělat jinak a dělat to pravidelně. A nesmí to být jako nařízená dieta od dietologa, kde ti řekne, že na tři měsíce přestaneš žrat a budeš prostě mít nějaký nesmyslný ketodiety a já nevím co všechno možnýho a ty to s veškerým úsilím ty tři měsíce doklepeš, no. A pak prostě se za odměnu jdeš přežrat do mekáče a zase sklouzneš do těch návyků a vzorců, který jsi měla před třemi měsíci. No tak tímhletím způsobem vlastně se nezmění vůbec nic.

Takže když chtějí lidi opravdu změnu k lepšímu, ať už jde o cokoliv, tak si primárně musí udělat čas sám se sebou a zeptat se sám sebe, chci se změnit, abych tu změnu mohl opravdu uskutečnit a aby ta změna byla trvalá a nebo je to pro mě jenom jako výstřel do tmy, že hele, bylo by sup, kdybych to měl, ale ten výstup z komfortu je vlastně pro mě tak drahej, že to nikdy neudělám a budu o tom jenom mluvit.

Ty jsi tady zmínil tři jako segmenty, který člověk potřebuje upravit pro to, aby se ty věci v životě změnily. Mně se to moc líbilo, jak jsi teďkon řekl, že eh nejdřív musí člověk nebo člověk by měl změnit to, jak přemýšlí, jak mluví, to je jako druhá věc a jak jedná vlastně ty ty tři fáze. Tak se chci zeptat, jestli to má nějakou jako posloupnost, která se musí dodržet, jakože opravdu to musí začít vždycky od toho myšlení, pak to, co říká a pak to konečně dělá. Nebo se to dá i obráceně, jakože nejdřív to začnu dělat a pak ty ostatní věci doběhnou k tomu.

To je zákon. To je zákon. To se nijak změnit ani obejít nedá, protože když se nad tím zamyslíš trošku do hloubky, tak eh nezačneš nic dělat, dokud e ti nepřijde ta myšlenka na to, že něco chceš začít dělat kvůli nějakýmu výsledku. Takže ta myšlenka je vždycky první věc. Způsob toho přemýšlení se ti nějakou chvíli kultivuje, než tě to donutí k té akci. No, ale mezitím se stane to, že ty o tom mluvíš sama se sebou. Tvé potenciální budoucí já, které chce ten výsledek, tak argumentuje s tvým stávajícím já a podrobuje ho revizi těch aktuálních návyků, těch aktuálních věcí, které opravdu v životě děláš. A teprve, když proběhne tenhle vnitřní dialog, tak pak ok, můžeš o tom začít mluvit nahlas s ostatními a nebo to můžeš začít rovnou dělat. Ale já jsem vlastně tím mluvením myslel primárně ten dialog sám. nebo sama se sebou a to nikdy nepřeskočíš.

Ono hodně lidí jako si myslím, že právě skončí u toho mluvení s těma ostatníma, jo, že a je to je to u nich taky jenom nějaká etapa, než dojde k tý k tý akci a nebo opravdu na na týhle fázi jako některý lidi končej?

Většina, většina lidí, většina lidí končí v týhle fázi, samozřejmě, že jo, protože ty nejúspěšnější lidi, e, ať už ten úspěch a štěstí a bohatství definujeme jakkoliv, tak se k němu dostali díky disciplíně a díky dodržování. Když tohle ty lidi nemají, tak můžou být v hlavě géniové eh dalšího tisíciletí, ale budou to jenom snůžky keců od teoretiků. Tak to prostě většinově i proto se říká, že hřbitov je nejbohatší místo na světě, že jo.

Jak to?

No, protože tam je tolik skvělejch nápadů, který nikdo nezrealizoval, že prostě těch pár, který to zrealizovalo, to nikdy nedokážou eh skutečně vyvážit, že spousty lidí má skvělý nápady, spousty lidí ví, jak by zlepšili svět, jak by politici něco měli dělat jinak, jak by prostě Ronaldo měl tu kop tu penaltu kopnout na druhou stranu a tak podobně. To vědí jako úplně dokonale všichni, ale tak sakra, běž a udělej to.

Platí v tomhlectom eh procesu ke zbohatnutí pořád to Paretovo pravidlo těch 80/20?

H, tak já si myslím, že Paretovo pravidlo primárně funguje při ohlédnutí se zpětně, když si prostě děláš nějakou statistiku. Eh a myslím si, že většina lidí ho, že si ho špatně vykládá, jo, že ho spousty společností nebo lidí, manažerů bere jako motivátor ve smyslu, hele, dělej 20 % těch důležitejch věcí, který ti vezmou, který ti přinesou potom 80 % výsledků. Ale spíš je to tak, že to jako statisticky zpětně, když si to vyhodnotíš, tak třeba když to vezmu na mojí práci, tak 20 % klientů těch nejbonitnějších, který mi dávají největší obchody, největší objem peněz, tak mi vlastně přinášej 80 % eh těch peněz, který já si vydělám. A tak je to v jakýmkoliv oboru. Prostě chceš se pak zaměřit na těch 20 % a neustále jako hledat ty, který do těch 20 % spadaj. Ale pokud jde o nějaký jako úspěch a štěstí v tom nehmotným charakteru, o kterém jsme se bavili, tak jako asi nedokážu říct, jestli Paretovo pravidlo funguje takhle ultimátně.

Jakou cenu v penězích platíme za prokrastinaci?

Hlavně na straně těch výnosů, protože většina lidí to má tak, že mají vždycky důvod, proč začít až zítra a každé začnutí nebo začínání zítra nebo v budoucím čase, tak tě prostě stojí nějaký výnos, nějaký outcome, který si z toho mohla mít, kdyby j do té akce šla dnes. A pokud to převezmeme teda na téma těch peněz, no, tak spousty lidí u pravidelného investování to bohužel má tak, že každý rok udělají nějakou výluku v těch pravidelných eh investicích, protože je zrovna drahá dovolená nebo protože prostě máme zrovna eh nějakou událost rodinnou, která si vyžaduje nějaký peníze navíc a vždycky tam je nějaký důvod, proč nejet podle plánu, proč prokrastinovat vlastně a odložit to, co bych měl udělat dneska, tak to mít na zítřek, na příští měsíc, na příští rok. Ono je to taky asi jako velkej problém společnosti. Právě ta prokrastinace asi souvisí s tou leností, že jo, že se nám nechce jít do těch jako nekomfortních věcí a proto to pořád odsouváme a odsouváme.

Hele, my tady trošku hrajeme proti vlastní biologii.

Chceš vědět, kolik zaplatíš peněz za prokrastinaci? Klikni na odkaz, který vidíš tady dole pod videem. Dostaneš se na stránku Forendors, kde uvidíš celý dnešní díl.

A já bych investice vůbec nedával do ranku těch věcí, na kterých se má zbohatnout. Já to beru opačně, že díky investicím neschudneš. A pokud někdo hledá zbohatnutí, no tak prostě trjuje kryptoměny nebo trjuje prostě akcie, cokoliv jinýho na těch krátkodobých horizontech a hledá tam adrenalin. Prostě je to stejný jako, že si šňupneš kokain, vystřelí ti dopamin nahoru, tvůj mozek se začne koupat prostě v euforii, ale jedeš na dluh. Pokud si někdo myslí, že jenom protože bude přemýšlet nad tím, jak mu do života chodí hojnost a bude si prostě lepit pětisícovky na čelo a volizovat je nebo je jíst, že jim to jako přinese větší bohatství, no tak sorry, ale takhle to opravdu nefunguje. Yeah.